Traveling Mood

....aneb jak si užít cestování....

Dnes téměř každý druhý vlastní auto a brázdí našimi silnicemi sem a tam ….jak komfortní....

...jaký luxus si dnes můžeme dopřát. Nejsme vázání časem, ani okolními podmínkami. Stačí sednout za volant a jet kam nám srdce poručí. Jak geniální, že?

Zamysleli jste se však někdy o co přicházíme?

One year back

...memories are coming....

Představte si, že dostanete do rukou přesýpací hodiny Hermiony Granger. Kolikrát by jste s nimi otočili? Kam by jste se chtěli vrátit?

Jistě každý z nás má svůj oblíbený den, týden či několik měsíců, které by si rád prožil znovu. Ne proto, že by je chtěl změnit. Ale čistě jen proto, že to byli úžasně strávené chvilky.

Píše se rok 2015, únor....na Pražském letišti, by jste našli dvě ustrašené blondýnky, nastupující do letadla směr Porto.

Exam period

Učení, učení....to abychom byli vzdělanější....a chytřejší

Zkouškové probíhá v plném proudu. 

Každý kdo se pohybuje na akademické půdě VÍ co ho teď čeká.
Hodiny strávené nad učebním textem,  poznámky z hodin...snaha naučit se vše v co nejkratším čas...přeci se to nebudete učit s předstihem ...musíme zúročit to slavné Paretovo pravidlo (to, které nás na ekonomické fakultě učí už od prvního ročníku bakalářského studia)

It´s Christmas time

...Vánoční pohoda u nás doma a okolí...

Prosinec  za námi...nový rok už není jen za rohem, ale jde nám směle naproti, všude kolem sebe vidíme načančané výlohy obchodníků, lákající na předvánoční slevy, vánoční slevy a samozřejmě po vánoční slevy. Jsme obklopeni hesly: bohaté, štědré vánoce, láska, domov, nejkrásnější vánoční dárek...a spousty dalšího. Každý den na nás útočí nové a nové podměty jak ty letošní vánoce udělat ještě dokonalejšími než jsou. 

Traveling again, again and again

aneb jedna milá návštěva Hradce Králové

Jakmile jednou propadnete cestování, tak není cesty zpět. Máte neustálé nutkání pořád někam jezdit, poznávat nová místa, nové lidi a zažívat nové zážitky. Můj poslední výlet byl na začátku září a od té doby jsem se nikam nedostala. Už se mnou šili všichni čertíci a nebylo se mnou k vydržení. Věděla jsem, že se prostě potřebuji jet někam podívat. Klidně jen na dva dny. Ale hlavně hodit batůžek na záda, zavřít za sebou dveře a jít za novým poznáním. 

Konečně se naskytla příležitost jak na chvilku opustit teploučko domova. Nechat za sebou školní povinnosti. Oddychnout si od té mé bláznivé rodinky. Ano, to vše je prostě potřeba! Užívat si života! 

Při jednom posezení se spolužáky, se zrodil nápad návštěvy Hradce Králové. Srdíčko mi zaplesalo radostí, když mi byl položen dotaz:    "A jedeš s námi, že jo?"  

Jasně že jedu!!! křičela moje vnitřní bohyně. Jen bylo předem potřeba doladit nějaké detaily...plán na víkend je jasný: jede se na výlet :D 

Týdny jak na horské dráze,

každý den není posvícení 

Ráno. V uších vám znějí tóny budíku. Pomalu odcházím z říše snů. Rozlepím jedno očko. V jeho zorném poli se objeví otevřená učebnice, nad kterou jsem včera usnula. Otevřu druhé očko a jeho pohled směřuje ven z okna. Ano, je tam tma. Tolik avizovaný podzim je skutečně tu. Musíme si tedy opět přivyknout na rány za svitu lampy. Protáhnu svaly v těla a odšourám se do kuchyně.

Znáte takový ten pocit po probuzení...kdy kolem sebe cítíte lehce napětí a tušíte že ten dnešní den nebude to pravé ořechové? Že vlastně se vám nechce vůbec nic dělat, ale přesto vám na stole leží kupa práce, kterou je nutno dodělat? Tak přesně takové jsem měla ráno. A nebylo to jediné.

V kuchyni ještě celá rozespalá, probíhá snaha Ten den vyšperkovat jak jen se dá, pomocí té nejlepší snídaně a raní čajový rituál. Nachytali jste mne...snažím se své ráno prodloužit co se dá v domnění, že všechna práce nějakým kouzlem zmizí z mého stolu. Při návratu do pokoje však zjišťuji, že se kouzlo ani tentokrát nekonalo. :(

Ajurvédské posezeníčko

aneb vlna informací a neskutečný zážitek

Pátek začal poklidně. Raní protažení, výtečná snídaně a už jen vychutnání jedinečného šálku kávy s novými článkem. V této raní pohodičce, přichází do kuchyni babička. Oko nateklé tak, že není ani vidět. Ani nemusela nic říkat a bylo jasné, že i hned se odjíždí k dokotrovi. Konec ranního rituálu. 

Házím na sebe první tričko, kalhoty. Budím bráchu. A už sedíme v autě a míříme k doktorovi. Po hodince čekání se dostáváme na řadu. Zjišťujeme, že se pravdě podobně jedná jen o alergickou reakci na mastičky. Tudíž léčba nebude dlouhá. Stačí je přestat používat a polykat proti alergické prášky. Babičku, necháváme u dědy a vyrážím na víkendový nákup. To abychom neumřeli hlady.

Než se naději, zvony odbíjejí poledne a já mířím zpět domů. Nyní v roli spolujezdce. Řízení se ujímá mamka, a teď je vše pod její taktovkou. Rychle dojet domů. Dát si oběd. A honem do Uherec (novostavba - o tom jak jsme začali stavět brzy napíšu). Mám na vše asi tak 40min. Což je můj nadlidský výkon. Stihnout si uvařit, sníst a ještě to uklidit. Přijíždíme na baráček v čas, máme domluvenou schůzku s truhlářem. Ani se nadějeme a už na mám po baráčku pobíhá hbitý mužík s metrem a milionem otázek..až nám z toho jde hlava kolem..otevírání skříně: doprava, doleva, nahoru dolů....kuchyňská deska: dřevo, kámen, mramor, tmavá, světlá, se vzorem, bez vzoru.....
Po vyčerpávajícím rozhovoru se domlouváme na další schůzce, kde se doladí detaily.