Traveling again, again and again

aneb jedna milá návštěva Hradce Králové

Jakmile jednou propadnete cestování, tak není cesty zpět. Máte neustálé nutkání pořád někam jezdit, poznávat nová místa, nové lidi a zažívat nové zážitky. Můj poslední výlet byl na začátku září a od té doby jsem se nikam nedostala. Už se mnou šili všichni čertíci a nebylo se mnou k vydržení. Věděla jsem, že se prostě potřebuji jet někam podívat. Klidně jen na dva dny. Ale hlavně hodit batůžek na záda, zavřít za sebou dveře a jít za novým poznáním. 

Konečně se naskytla příležitost jak na chvilku opustit teploučko domova. Nechat za sebou školní povinnosti. Oddychnout si od té mé bláznivé rodinky. Ano, to vše je prostě potřeba! Užívat si života! 

Při jednom posezení se spolužáky, se zrodil nápad návštěvy Hradce Králové. Srdíčko mi zaplesalo radostí, když mi byl položen dotaz:    "A jedeš s námi, že jo?"  

Jasně že jedu!!! křičela moje vnitřní bohyně. Jen bylo předem potřeba doladit nějaké detaily...plán na víkend je jasný: jede se na výlet :D 

Sobota ráno, zabalit tričko, ponožtičky, kartáček, hřeben, tekuté hrozny a snídaňový chlebík pro všechny zúčastněné. Vše odškrtnuto, zabaleno... Vyrážíme. V Jičíně na mě už čeká Pavlinka s Martinem. Nasedáme do auta..Jedeme!!! Opravdu mám neskutečně moc velkou radost, že jsem opět v pohybu :)

Po hodince jízdy se dostáváme na místo určení, kde si nás vyzvedává Lukáš. Zaparkujeme autíčka na bezpečném místě. Přichází kontrola docházky ...první tři účastníci dorazili....Lukáš nás vede od parkoviště směr do centra, kde se máme sejít s druhou polovinou naši výletníků. Procházíme kolem Hradeckých lízátek. Zde dostáváme poučení jak na ně vylézt, aby nás nechytla ochranka. Dále jsme seznámení s řekou orlicí a jedním z X mostů v Hradci. Pak se již dostáváme na náměstí s Bílou věží. Začíná maličko poprchávat a tak jsme rádi, že se můžeme schovat do restaurace, kde obědvají Lenička s Editou. :) Šťastné to shledání. Jsem moc ráda, že je obě vidím.

A jedna velká jízda začíná. Lenka hází jednu perlu za druhou, smějeme se až nás bolí břišní svaly a po tvářích se nám kutálí slzy :D No prostě oběd jak má být :D 

Přichází procházka městem. Vlastně ne!!! Nejprve přeci musíme do místní čokoládovny. Hlavní zastávka dne. Čokoládovna Jordi´s  se nachází v jedné postranní uličce na náměstí. Je to nenápadný maličký krámek. Takový ten který se dá snadno přehlédnout a pokud se tak skutečně stane, tak toho litujete. Zde se vyrábí poctivá a ničím neochuzená čokoláda. Pokud jste milovníci čokolády, nesmíte toto místo minout. Je to slast pro vaše chuťové pohárky. Čokoládovna nás nalákala především na 100% čokoládu. Bohužel jsem na ní neměli štěstí :( většina čokolád byla vyprodaná...především ty které jsem chtěla ochutnat. Aspoň mám tajnou záminku proč Hradec znovu navštívit. I když jsem nenašla své favority, přeci se mi jen podařilo ukořistit tři výjimečné čokoládky.

V kabelce se schovává můj čokoládový poklad a my se už vydáváme do města. Nejprve procházíme náměstíčko. Lukáš se s hrdostí ujímá průvodcovské činnosti a popisuje nám co vše můžeme vidět. Vede nás na zámecké hradby. Jsou opravdu kouzelné. Kaskádovité terasy a sem tam vidíme i nějakou růžičku s fontánkou. Nejvíce se bavíme u fontánky s holubem. Náš průvodce nás vede do Jiráskových sadů. Ale přepadne nás déšť. Není to jen mrholení, není to ani jemný déšť když padá jedna kapka za 5 minut, ale opravdová průtrž mračen a my jsme během minutky mokří od hlavy až po paty. Dáváme se do běhu a míříme do nejbližší hospody. Musíme počkat až se oblaka umoudří. Hospůdka je příjemná, jen servírce se asi moc nelíbíme. Zřejmě se jí nelíbili ty menší louže vody, které jsme sebou donesli. Objednáváme si čajíčky. Ale na Lukášovi je vidět, že by si rád dal zlatavý mok...proto se domlouváme, že cestu k němu domů odřídím já. Trochu se bojím, ale pak si řeknu, že to zvládnu. 

Déšť ustal. Můžeme tedy pokračovat v procházce. Nejprve míříme k "Hučáku" (vodní průtoková elektrárna) a opravdu to tam neskutečně moc hučí. Pak přichází bod číslo dvě našeho programu. Krmení nutrií. Přicházíme k soutoku Orlice a Labe, kde na nás z řek kouká tisíce kachen. Mám velké obavy, že vylezou na břeh (ne, opravdu nejsem s kachnami, labutěmi, husami a holubi kamarádka...) 

Naštěstí zůstávají plavat na hladině a z vody pomalu vylézají nutrie. Nejprve se nám zdá, že tu jsou jen krysy. Po chviličce se však vynoří první velká chundelatá koule. Jakmile nás zbystří, začíná se stavět na zadní. Panáčkuje! Žadoní o jídlo! Je neskutečně moc roztomilá :) 

Pavlinka má sebou zbytek svého oběda, který jsem přejmenovali na žížalky (originální název je bucatiny v tomatové omáčce). Zkoušíme zda jim bude chutnat. A chutná. Za chvilku se vynoří druhá nutrie. Máme pěkný páreček :) pak přichází třetí a další. Zjišťujeme, že začínají být v převaze a tak se radši vzdalujeme. Jsem šťastná, že k nám přišli. Byli všechny moc milé a vůbec se nás nebáli.

 

Prohlídka města pomalu končí. Procházíme po Tylově nábřeží, kolem Muzea a skrz Žižkovy sady (kde se každoročně koná divadelní festival). Dostáváme se zpět k parkovišti. Teď pro mě přichází "osudový" okamžik. Usedám do úplně cizího auta. Jsem lehce nervózní a mám strach, abych s ním něco neprovedla. Ale pak si dodávám odvahu...řadím zpátečku...super vycouvala jsem celkem bez problémů...teď rychlost 1-2-3 blinkr doprava - doleva a už jsem z parkoviště venku, projíždíme obchvatem a jsem v nákupním centru - po chviličce nacházíme parkovací místo - přežili jsem - já - spolucestující - i auto ....juchů...mám ze sebe radost :D Teď v rychlosti nakoupíme večeři a míříme do našeho návštěvnického "domova". Otevíráme dveře a já cítím tu vůni. Vůni, která vás vrací zpátky do dětství. Vůni, při které si uvědomujete jak báječné to bylo být dětmi a jak ještě úžasnější je si tyto vzpomínky oživovat. Přichází důkladné šmejděníčko po bytě. Jako první objevujeme rodinné fotky. Lukáš se sice snaží zabránit odhalení jeho fotky když byl malý klučina....avšak marně celkem brzo přijdu na to kam fotku schoval.... Po té přichází vášnivá debata kde kdo a jak bude spát. Samozřejmě se na ničem nedohodneme...čas už se nám krátí a my musíme místo opustit. Vydáváme se zpátky do centra města do baru Capitana Morgena. Mají zde nesčetně moc druhů rumů. Já si však vystačím se sklenkou vína. Rum mi zatím k chuti nepřišel...třeba se k tomu časem propracuji. Večer pomalu plyne a my se bavíme. Kolem 9 hodiny se k nám přidává i Michal, který dorazil z FedCupu. Je to moc příjemný večer. Kolem půlnoci se přemisťujeme do PartyClubu, ten nás však moc neoslovil a tak se rozhodneme vrátit se zpět "domů". 

Byl to krásný večer, na který opět budu vzpomínat. Ráno už jen poklidíme, aby po nás nezůstal nepořádek a vydáváme se zpět do svých koutů republiky. 

Je krásné, když tu jsou lidi, kteří přijedou jen tak. Kteří přijedou proto aby vás viděli. 

S láskou 

A.