aneb vlna informací a neskutečný zážitek
Pátek začal poklidně. Raní protažení, výtečná snídaně a už jen vychutnání jedinečného šálku kávy s novými článkem. V této raní pohodičce, přichází do kuchyni babička. Oko nateklé tak, že není ani vidět. Ani nemusela nic říkat a bylo jasné, že i hned se odjíždí k dokotrovi. Konec ranního rituálu.
Házím na sebe první tričko, kalhoty. Budím bráchu. A už sedíme v autě a míříme k doktorovi. Po hodince čekání se dostáváme na řadu. Zjišťujeme, že se pravdě podobně jedná jen o alergickou reakci na mastičky. Tudíž léčba nebude dlouhá. Stačí je přestat používat a polykat proti alergické prášky. Babičku, necháváme u dědy a vyrážím na víkendový nákup. To abychom neumřeli hlady.
Než se naději, zvony odbíjejí poledne a já mířím zpět domů. Nyní v roli spolujezdce. Řízení se ujímá mamka, a teď je vše pod její taktovkou. Rychle dojet domů. Dát si oběd. A honem do Uherec (novostavba - o tom jak jsme začali stavět brzy napíšu). Mám na vše asi tak 40min. Což je můj nadlidský výkon. Stihnout si uvařit, sníst a ještě to uklidit. Přijíždíme na baráček v čas, máme domluvenou schůzku s truhlářem. Ani se nadějeme a už na mám po baráčku pobíhá hbitý mužík s metrem a milionem otázek..až nám z toho jde hlava kolem..otevírání skříně: doprava, doleva, nahoru dolů....kuchyňská deska: dřevo, kámen, mramor, tmavá, světlá, se vzorem, bez vzoru.....
Po vyčerpávajícím rozhovoru se domlouváme na další schůzce, kde se doladí detaily.
Po vyčerpávajícím rozhovoru se domlouváme na další schůzce, kde se doladí detaily.
