Hlasím se s dalšími událostmi tohoto týdne. Jistě jsi si už zvykli, že píšu většinou v superlativech a vše se mi jeví jako nejlepší a nejbáječnější. Život je happy a bez jakýkoliv překážek, ústrčků či nenadálých situacích. Kéž by to tak bylo i doopravdy.
Tento týden pro mě byl dost náročný a povedli se mi hned dva husarské kousky. Chcete si je přečíst? Jistě že! Kdo by se nechtěl znát trable ostatních (aby se ujistil, v tom není sám).
Pohodlně se usaďte. Dejte si kafíčko, čajíček...podle libosti a dejte se do čtení. ;)
Neděle ráno.
Musím si zabalit veškeré své věci a přestěhovat se z jedné koleje do druhé. Která je naštěstí jen přes ulici. Řeknu vám, i když je to jen 200m dá to zabrat. S podivem zjišťuji, že se mi vše nevejde do mé cestovní tašky a batůžku. Jsem nucena přidávat jednu tašku za druhou. Dostávám se k finálnímu číslu: 1 velká cestovní taška, 1 batoh narvaný k prasknutí a 5 igelitek plných jídla.
No není to krása? Když dorazím do pokoje zjišťuji, že ještě není připraven. A tak čekám, čekám a čekám. Ani po hodině a půl se nemohu nastěhovat. Nechávám tedy věci v pokoji a odcházím do města. Jo už mám zase hlad. Zalezu si do jedné malebné kavárny a objednávám si polévku a poté kávu s pekanovým brownies. No prostě božská dokonalost. Bříško je spokojené, mohu se tedy odebrat na nákupy - nákupy jídla, aby bylo jasno! Chci jít do Aldi, které je v obchodním centru Arndale. Už jsem jej zmiňovala v článku:1st weekend in Manchester!
Kdo jste četl, tak asi tušíte co se mi stalo.
No prostě jsem se ztratila.
Představa, že bych měla jít v pondělí do práce, byla dosti mlhavá.
Nic méně ráno druhého dne jsem vstala a šla do práce. Sama jsem to nechápala! "To by mohlo být díky těm zázračným pilulkám Juice+" pomyslím si.
Přežila jsem pondělí. Paráda.
V úterý je mi už dobře. Moji pusu však zdobí nádherný opar, přes celý horní ret a aby mu nebylo smutno, tak i na si udělal kamarády na bradě. Vydávám se jako každý den na zastávku autobusu.
Čekám na autobus. Čekám na autobus. Stále čekám na autobus.
Minuty uhýbají ale MHD nikde. Respektive číslo které potřebuji nikde. Po 20 minutách se ze zatáčky konečně vynoří číslo 143. Rychle nastoupím, ale už je mi jasné, že přijdu prostě pozdě do práce. No co se dá dělat.
zdroj: pinterest |
WHAT???? Crap no 1
Rychle se otáčím a běžím požadovaným směrem. Světe div se autobusy tu vesele jezdí a já čekala úplně někde jinde. Nic se nemění na tom, že i druhý den přicházím do práce pozdě. Naštěstí to Katie nevadí.
Čtvrtek. Podaří se mi dostat se do práce včas. Je to tak skvělé, když víte odkud vám jezdí autobus :D
Týden se pomalu chýlí ke konci. A v pátek mám silné nutkání koupit si letenky domů. Hurá, pojedu na vánoce domů. Už se moc těším. Sice jsem tu spokojená. Ale prostě nechci být na vánoce v UK. Chci domů za těmi nejbližšími. Podaří se mi najít super levné letenky. A tak rychle objednám. Určitě mi je všechny chtějí vykoupit. V pátek večer, každý kupuje letenky na prosinec. No a jak zběsile nakupuji. Tak udělám chybu.
Crap no 2
zdroj: pinterest |
No a tak se stane, že z levných letenek se stanou pěkně drahé letenky. Pořádně to probrečím. Tak dlouho jsem sháněla levné letenky, až se mi to prodražilo. Takže ponaučení pro příště. KONTROLUJ SI ČASY LETŮ!!!
Když už se mi podařilo, dát vše dohromady, tak se můžu začít těšit na vánoce. Jen tedy bych řekla, že letos budou bez Ježíška :( Ale čas strávený s rodinou a nejbližšími se přeci nedá peněžně vyčíslit.
Tak jako v pohádce i tento příběh má dobrý konec.
Už vím jakým autobusem jezdit.
Letenky jsou správně objednány.
A já se můžu těšit na krásné dny tady v Anglii
A především na vánoce!!!
S láskou
A.
Žádné komentáře:
Okomentovat