aneb jedna milá návštěva Hradce Králové
Jakmile jednou propadnete cestování, tak není cesty zpět. Máte neustálé nutkání pořád někam jezdit, poznávat nová místa, nové lidi a zažívat nové zážitky. Můj poslední výlet byl na začátku září a od té doby jsem se nikam nedostala. Už se mnou šili všichni čertíci a nebylo se mnou k vydržení. Věděla jsem, že se prostě potřebuji jet někam podívat. Klidně jen na dva dny. Ale hlavně hodit batůžek na záda, zavřít za sebou dveře a jít za novým poznáním.
Konečně se naskytla příležitost jak na chvilku opustit teploučko domova. Nechat za sebou školní povinnosti. Oddychnout si od té mé bláznivé rodinky. Ano, to vše je prostě potřeba! Užívat si života!
Při jednom posezení se spolužáky, se zrodil nápad návštěvy Hradce Králové. Srdíčko mi zaplesalo radostí, když mi byl položen dotaz: "A jedeš s námi, že jo?"
Jasně že jedu!!! křičela moje vnitřní bohyně. Jen bylo předem potřeba doladit nějaké detaily...plán na víkend je jasný: jede se na výlet :D